Historie školy

Počátky logopedie v Brně

K zakladatelům a aktivním organizátorům logopedické péče na Moravě patřil Hubert Synek. Byl prvním, kdo organizoval péči o “nevýřečné” děti na Moravě. Mimo pořádání kurzů pro učitele dětí s vadami řeči, se věnoval činnosti publikační a překladatelské. Nemůžeme opomenout ani jeho pedagogické působení na Vysoké škole pedagogické a učitelském ústavu v Brně.

Tento první organizátor péče o “nevýřečné” děti na Moravě vypracoval své vlastní metody reedukace vadně vyslovovaných hlásek. Známe jeho publikace “Náprava vadné výslovnosti sykavek”, “Náprava vadné výslovnosti hlásek K, G, Ch”, dále “Náprava vadné výslovnosti hlásek R, Ř a L”. Zabýval se také problematikou dětí koktavých, huhňavých i dětí nemluvících.

V říjnu roku 1936 se Hubert Synek podílel na otevření první třídy pro “nevýřečné” děti při obecné škole v Brně. Škola se nacházela Na rejdišti (dnes místo, kde byla postavena budova Janáčkova divadla). Učila zde paní Irena Synková. V lednu 1938 se třída přestěhovala do budovy obecné školy v Dlouhé ulici, začátkem války do obecné školy v Nové ulici (nyní Lidická). V roce 1940 byla třída zrušena.

Poválečný vývoj

Po II. světové válce v roce 1946 vzniká opět třída pro vadně mluvící děti v Brně, tentokrát při dívčí škole v Jakubské ulici. Učila zde paní Zdeňka Závišková, která již od roku 1939 prováděla logopedickou péči v poradně na ušní klinice prof. MUDr. Ningra. Tato zkušená učitelka a logopedická pracovnice zřídila při své třídě poradnu pro nápravu vad řeči, v níž používala mnoho svých pomůcek. Brno opouští v roce 1949, později působí v Olomouci a Hradci Králové.

Od září 1949 “Spolek pro péči o vadné” zřizuje v Brně Domov pro mládež s vadami řeči. O zřízení tohoto “Domova” se zasloužil Dr. Ladislav Štejgerle ve spolupráci s foniatrem prof. MUDr. Františkem Brohmem. Domov pro mládež s vadami řeči měl kapacitu 35 lůžek a byl umístěn v budově Hlinky 122. Ladislav Štejgerle byl jmenován ředitelem “Domova”. Společně s Hubertem Synkem prováděli nápravu řeči u dětí, které sem byly umístěny z celé Moravy. Do školy děti musely docházet do národní školy v Hroznově ulici a na Mendlově náměstí. Ještě v roce 1949 byl Domov přejmenován na Ústav pro nápravu řeči v Brně.

Při Ústavu byla od 1. září 1950 zřízena samostatná třída pro žáky 1. až 5. ročníku, v níž vyučoval Antonín Rádek. Tato třída měla 15 žáků a byla pod správou národní školy v Hroznové ulici. Práce zde byla velmi obtížná, neboť ve třídě byly umístěny děti dyslalické, s palatolálií, děti koktavé i nemluvící. V odpoledních hodinách s dětmi pracovaly vychovatelky, plnily s nimi domácí úkoly, prováděly logopedická cvičení podle instrukcí logopeda.

Škola na Veslařské

V květnu 1950 se ústav i se školou přestěhoval z Hlinek 122 do budovy ve Veslařské ulici 234, kde sídlí škola dodnes. Od září 1950 byla škola vyňata ze správy národní školy v Hroznově ulici a byla přičleněna přímo pod správu ústavu.

V září 1951 byla otevřena další třída pro žáky 3. až 5. ročníku, v níž začala vyučovat paní Marta Synková, odborná učitelka školy pro hluchoněmé v Lipníku, dcera Huberta Synka. K tomuto dni byla otevřena i třída mateřské školy pro předškolní děti, učitelkou zde byla jmenována paní Erika Mazoniová.

Do školy byly umisťovány děti z celé republiky s diagnózou dyslalia gravis, palatolália, balbuties i děti nemluvící. Pobyt v tomto zařízení se omezoval jen na dobu nezbytně nutnou k odstranění vady, po ukončení reedukace byly děti přemístěny domů do svých kmenových škol a na jejich místo přijaty další děti. Pro naléhavou potřebu brněnských dětí byla zřízena i třída mateřské školy a jedna třída pro žáky 1. a 2. ročníku, třídy byly umístěny v Lidické ulici, ale spravovala je škola na ulici Veslařská. Později vzniká samostatná mateřská škola pro brněnské děti. Od roku 1963 přesídlila mateřská škola do vlastní budovy v Žabovřeskách, ulice Elišky Machové 17, kde sídlila až do 90. let

Elokovaná pracoviště pro brněnské děti byla různě přemisťována, např. sídlila v ulici Koněvové, na Mendlově náměstí, v Jakubské ulici. V roce 1960 se mění název školy i domova na Základní školu internátní pro vadně mluvící a mateřskou školu internátní pro vadně mluvící, Brno. Koncem 80. let se vytvořilo elokované pracoviště na Lesné, které se později osamostatnilo jako Mateřská a základní škola pro žáky s vadami řeči pro děti z Brna, se sídlem na ulici Šrámkova, Brno – Lesná.

V září 1998 se však tato škola opět slučuje se školou na Veslařské ulici a vytváří Mateřskou a základní školu internátní pro žáky s vadami řeči, kde jsou umisťovány jak děti brněnské, tak mimobrněnské. Do školy jsou přijímány děti s takovým narušením komunikační schopnosti, kterou nelze odstranit ambulantní logopedickou péčí.

Současnost

V roce 1993 vzniká při škole speciálně pedagogické centrum, kde pracuje jeden logoped a jeden psycholog. Jejich úkolem je diagnostika a zařazování dětí s vadami řeči do speciálních škol a základních škol tzv. integrace.

V posledních letech se v mateřské a základní škole pro žáky s vadami řeči nejčastěji setkáváme s dětmi s dg. opožděný vývoj řeči, dyslalia gravis a vývojová dysfázie, jenž jsou zařazovány na základě vyšetření speciálně pedagogického centra, které vzniklo v roce 1993. Od roku 1998 postupně vznikají elokovaná pracoviště v oblasti poradenství a to v Bystřici pod Hostýnem, Kroměříži, Vyškově, Znojmě, Uherském Hradišti a v Hodoníně. V současné době jsme největším poradenským pracovištěm v oblasti poruch komunikace v ČR.

Mimobrněnské děti byly ubytovány v budově školy na Veslařské ulici, brněnské děti denně docházely na elokované pracoviště Šrámkova 14, Brno – Lesná.

Od roku 1995 je škola samostatným právním subjektem a od roku 2000 je řízena MŠMT ČR se sídlem v Praze, Karmelitská 7.

Kapacita školy byla nedostačující, proto v roce 2002 začala probíhat jednání o přístavbě nových prostor. V říjnu roku 2004 byla položením základního kamene zahájena výstavba nové budovy mateřské a základní školy. Školní rok 2005/2006 již dětem a žákům začínala výuka v nové budově školy. Od června 2006 jsou otevřeny ostatní přístavby školy, a to bazén, tělocvična a nově restaurovaná historická budova, kde je umístěna brněnská pobočka speciálně pedagogického centra.

Generálním projektantem nových objektů je společnost Arch.Design s.r.o.. Autory architektonického řešení jsou ing. arch. Jaroslav Dokoupil a akad. arch. Jana Háyeková. Pod jejich vedením byl projekt zpracováván ve všech stupních, od studie přes dokumentaci pro územní rozhodnutí, stavební povolení a výběr dodavatele stavby až po realizační projektovou dokumentaci a autorský dozor při výstavbě.

Ředitelé působící na škole:

1949 – 1957 Dr. Ladislav Štejgerle
1957 – 1966 Antonín Rádek
1966 – 1967 pověřena vedením Marta Synková
1967 – 1972 Čeněk Petr
1972 – 1988 Dr. František Žíla
1988 – 1991 Mgr. Josef Švanda
1991 – 1992 pověřena vedením Mgr. Milada Kondlerová
1992 – dosud Mgr. Milada Kondlerová

Historie vily na Veslařské 234

Samostatně stojící novorenesanční vila byla postavena již ve druhé polovině 60. let 19. století. Byla vybudována v první stavební etapě, která zahájila výstavbu “letohradů” na východních svazích zalesněných kopců mezi Jundrovem a Pisárkami. V roce 1874 ji koupil známý historik, publicista a tehdejší starosta města Brna Christian d’Elvert (1803 – 1896). Ten vilu v roce 1895 daroval svému nejmladšímu bratrovi Fridrichovi a po jeho smrti ji dědicové v roce 1901 prodali spřátelené rodině Rohrerových, známých brněnských tiskařů a nakladatelů. Rudolf Rohrer ml. ji nechal v roce 1910 rozšířit a upravit rodinným přítelem, proslulým vídeňským architektem Leopoldem Bauerem. Právě tato přestavba znamenala významné architektonické zhodnocení stavby. V roce 1946 byla vila německým majitelům zkonfiskována a převedena na Československý stát. Od roku 1950 je využívána pro potřeby školství.