Rubrika: Akce internát

Březen, jakožto měsíc knihy, jsme nemohli zakončit jinak než návštěvou knihovny. Tentokrát ale jen s prvostupňovými dětmi. Počasí zrovna nevybízelo k dlouhým procházkám, a tak jsme volili variantu autobus, přestože knihovna v Jundrově od naší školy není příliš vzdálená. Paní knihovnice nás velmi mile přivítala. Pro děti měla připravený program “Zvířátka v pohádkách”. Připomněli jsme si, kde všude zvířata vystupují a seznámili se i s dalšími pohádkami. Paní knihovnice nám ukázala spousty knížek s touto tematikou a z některých nám i četla. Následně děti plnily obtížný kvíz z říše živočichů, kde se dozvěděly, jak se drbe tučňák nebo jak velký je klokan, když se narodí. Na závěr nás paní knihovnice seznámila s tím, jak to v takové knihovně chodí, jak poznat beletrii od encyklopedie, i kde obojí hledat. Za doprovodu písniček se zvířátky si děti prohlédly a prolistovaly knihy i časopisy, a mohly se tak inspirovat při výběru jejich další četby. Čas nás neúprosně tlačil, a tak jsme za všechno poděkovali, v nedalekém obchůdku koupili něco na zub sobě i starším dětem a autobusem se vrátili zpět do školy, kde už na nás čekal zbytek internátu, ale také domácí úkoly.

Na náš první opravdu jarní výlet jsme se vydali hned týden po návštěvě Kamenného vrchu. Autobus nás dovezl do Jundrova, odkud jsme šli oklikou až na rozhlednu. Cesta nebyla jen tak jednoduchá, děti totiž musely bedlivě pozorovat přírodu kolem sebe a na připravené kartičky zaznamenávat, jestli již spatřily nějakou tu jarní kytičku, včelku, motýla či třeba ptačí hnízdo. Také musely být ve střehu, aby se přikrčily před “ohněm”, vylezly na vyvýšené místo kvůli “vodě” nebo se schovaly před “medvědem”. Venku bylo nádherně, sluníčko hřálo, a my se tak kochali, že jsme nabrali malé zpoždění a trasu museli o kousek zkrátit. Po více než 3,5 km se před námi objevil náš cíl – rozhledna Holedná. Při pohledu na ni mnohým zatrnulo, takže nahoru vyšli jen ti opravdu nejodvážnější, ostatní nás zdola povzbuzovali. Když jsme si dostatečně užili výhled na celé Brno, slezli jsme dolů a společně s ostatními se vydali do Komína. A zde náš výlet zakončili, jak jinak než v cukrárně. Zmrzliny i zákusky do nás po výkonu padaly rychlostí blesku a pak už nás čekala jen cesta MHD zpět na internát a opět výborná večeře.

            Astronomické jaro mělo sice přijít teprve za pár dní, ale my ho šli s internátem vítat již 17. března. Vydali jsme se na Kamenný vrch, kde již hojně kvetla jedna brněnská rarita – koniklece. Tyto vzácné rostliny se zde nachází v nebývalém počtu, jedná se o jednu z nejrozsáhlejších populací na světě. A o tom jsme se mohli brzy přesvědčit sami.

            Ze školy jsme vyrazili trolejbusem do Kohoutovic, odkud jsme procházkou došli do nedaleké rezervace. Hned u vstupu jsme spatřili první trs těchto nádherných rostlinek. Jak jsme pokračovali dále, květin přibývalo, louka byla místy spíše fialová než zelená. Veškerou krásu po celou dobu pečlivě zachycovaly děti na své telefony a foťáky.

            Když jsme se dostatečně pokochali, usadili jsme se na lavičky a pařízky a pustili se do svačiny. Ještě nás čekal kus cesty, takže bylo potřeba se posilnit. Na konci jsme si navíc mohli dát odměnu. Stavili jsme se do cukrárny a na dětské hřiště na Kamenném vrchu. Když jsme snědli dobrůtky, nasedli jsme na trolejbus, který nás dovezl zpět k Anthroposu. Do školy se nám podařilo dorazit s předstihem, takže jsme si před večeří stihli ještě i pohrát.

            Počasí nám přálo, sluníčko svítilo a hřálo jako kdyby už bylo opravdové jaro. Tentokrát jsme navíc výlet zvládli bez bolavých nožiček. Těšíme se, co dalšího nám pěkné počasí přinese, a kam se příště podíváme.